Get Adobe Flash player
Facebook
Počítadlo
TOPlist

Normandií po stopách Dne D

Autor: Kamil Štěpánek

Někdy na začátku roku 2014 se zrodil v našich hlavách nápad podniknout skútrvýlet po stopách vojína Ryana a Bratrstva neohrožených. Ve zkratce do Normandie. Dobu jsme stanovili co nejblíže datu sedmdesátého výročí vylodění.

Normandií po stopách Dne D

Úvod

Někdy na začátku roku se zrodil v našich hlavách (prvotní impulz přišel od Ládi) nápad podniknout skútrvýlet po stopách vojína Ryana a Bratrstva neohrožených. Ve zkratce do Normandie. Náš čas byl limitován maximálně 9ti dny, které jsme  si mohli vyhradit na tuto akci a podle toho taky bude vypadat náš itinerář. Ze zajímavostí po cestě budeme vybírat především vojenské objekty. Pro urychlení si sem tam zkrátíme cestu po dálnici. Víme že to nebudou žádné velké motorkářské orgie plné zatáček, ale jsou zde i pěkné úseky, které vybereme hlavně po nějakém delším úseku na dálnici. Modrá čára google map protíná 4 státy: Německo, Holandsko, Belgie a Francie.
Nutno podotknout, že samotné plánování objektů a míst, které chceme navštívit zabralo Láďovi cca 2 měsíce studia stránek o Normandii, průvodce Normandií a Dnem-D. Vznikl z toho poměrně hodně detailní itinerář v podstatě rozpočítaný řádově do půl hodin.
Kromě jednoho domluveného noclehu v Německu ve Waldecku jedem se stanem a spackáky na „blind“ s pár vytipovanými kempy.
Na cestu jsme dva, tedy vlastně čtyři. Kamil: Honda Silver Wing 600 a  Láďa: Piaggio X-evo 400
Den 1

Nastává náš den D, 14 dní od 70tého výročí  vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. A právě Utah beach bude nejzašším místem naší pouti.
Oba vstávame brzy, abychom se mohli potkat v 7.30 na Shellce na Velké Meziříčí . Cesta směr Pha po dálnici, asi nejhorší cesta ze všech, ale nutné zlo pro nahnání trochu času a stihnutí zarezervovaného ubytování. Za pražským okruhem první tankování a RedBull. Interkomy fungují i přes to, že jeden je Čína a druhý Interphone F4MC. Dále jedem směr Chomutov a Německo přes Vejprty. Oběd dáváme ve Vejprtech. Předtím jsme ale museli kvůli přeháňce 2x do nepromoku na cca 20 minut. Prostě klasika, když to vypadá že už pršet nebude, tak hned za dalším kopcem přijde pořádná průtrž.
Cesta přes Německo začíná velice dobře, protože jsme vybrali trasu přes Stříbrnou stezku. Konečně únik z reality českých silnic a užíváme si luxusní cesty po které míjíme malebná města Sehma, Schlettau, Markersbach, Schwarzenberg, Aue, Kirchberg, Werdau, Weida. V Hermsdorfu se napojujeme  na dálnici. I ta je však lemována pohořím, takže to není nejhorší. Po dálnici na Bad Hersfeld, pak doprava nahoru na Aua a dál k Waldecku.
Máme domluvené ubytování v penzionu Am Kronenberg ve Waldecku za 55E bez snídaně.
Cca 20km před Waldeckem Láďovi už svítilo hladové oko cca 40km. Dohodnuto, že na příští benzince natankujem. Další benzinka má být  cca 10km před Waldeckem, jenže jsme ji přejeli, protože byla na druhé straně silnice. Po krátké poradě jsme naznali, že do Waldecku dojedem, protože tam má být  benzinka taky. Fajn, takže dojedem do Waldecku, Sygic hlásí že jsme na benzině, ale benzina je jak na potvoru zrušená. Super,  Láďa už jede cca 63km na hladový oko.  No nic jedem se ubytovat k pí. Madelon (mimochodem ubytování je velice slušné).  Tam se zeptáme na nejbližší benzinku (přitom se dozvíme, že tu ve Waldecku zrušili před cca 4 měsíci..). Ubytujeme se tedy a jedeme natankovat doporučeným směrem.
Mimochodem, když zadáme  do Sygicu hledat nejbližší benzinku, tak ukazuje nejbližší cca  4km  – bohužel však  vzdušnou čarou, po silnici to je minimálně 9km. Láďa naznal, že to X-evo nemůže dojet! Nezbývá ale nic jiného, snad dojede aspoň Kamil (který už klidný taky moc není..). Jedem jedem, 8, 6, 4, 2 km k benzině a říkáme si, že to snad i dojedeme, 1km pořád jedem, benzinka je už na dohled, SUPER! 300 metrů a bác, X-Evo na suchu, hladové oko hlásí dojezd 73km na rezervu (nový rekord..). Nicméně k benzině jsme dojeli , jelikož to bylo z mírného kopce. Tomu se říká pořádná haluz. Silver Wingu dle natankování zbývalo v nádrži už jen tak 0,4 litru.
Tak to by bylo, natankujem a jelikož je benzina u ústí přehrady, jedem kolem lévého břehu na hráz. Cesta kolem břehu přehrady jsou naprosté motorkářské orgie, zejména úsek mezi odbočkou zpět do Waldecku a hrází. Děláme pár foto na hrázi a jedem zpět, odbočíme na Waldeck a jedem se podívat na hrad, který se ční majestátně na kopci nad přehradou. Z dálky vypadá staře, ale po příjezdu zjišťujeme, že byl velmi vkusně předělán na welness hotel a luxusní restauraci. Kocháme se výhledem na přehradu a přemýšlíme jestli by něco takového u nás památkáři povolili.

Místo abychom jeli zpět do penzionu, jedeme opět dolů k přehradě. Cesta kolem přehrady je neodolatelná i po více než 700 km v sedle, jedem zpět k hrázi a od hráze, znova zpět až k jejímu ústí, kolem zlaté benzinky a  stejnou cestou jako jsme jeli k benzince návrat do penzionu. Do toho až podezřele nikde nikdo!  Později zjistíme, že Německo ten večer hrálo zápas na MS ve fotbale.

Stav tachometru na konci dne 784km, z toho v okolí Waldecku při hledání benzinky a ježdění kolem přehrady cca 55km..
Den 2

Odjezd z Waldecku v cca 7:40. Cesta vede pěkným německým hornatým venkovem. Ve Willingenu, městě kde se skáčou závody světového poháru na mamutím můstku, podjíždíme pod ůžasným viaduktem a zjišťujeme, že se dál nedostanem, cesta je v centru rozkopaná a průjezd městem je uzavřený. Láďa začne s pomocí Sygicu hledat nejlepší objížku, což se nakonec podaří návratem pod most a objetím centra přes nějaké boční uličky. Sotva město opustíme potkáváme kolonu asi 40 skůtrů BMW C1 – máváme a máme další nezapomenutelný zážitek.
Opouštíme Německo a míříme do Holandska, kde nás hned za hranicemi vítá benzin s cenou přes 1,9 EUR za litr! Vítejte v Holandsku..
Ve 12:00 příjíždíme do Arnhemu na John Frost Bridge, zaparkujeme vpravo za mostem na nábřeží cca 200m od mostu. Následuje prohlídka mostu, foto a návštěva malého muzea, které je hned vedle mostu u nábřeží z levé strany. Muzeumje zadarmo (jde spíš o takové malé infocentrum) ale s poměrně zajímavou audiovizuální prezentací ohledně dobývání města spojenci a jejich odražení němci. Součástí  jsou i ukázky z filmu Příliš vzdálený most. Takže máme za sebou první válečnou památku.

Na mostě se prohání (jako všude po Holandsku) po velkoryse naznačené cykolostezce jak kola tak i skůtry a na nich řidiči bez helem. Pro našince neobvyklý pohled.
Podnikáme krátkou procházku do centra Arnhemu.  Cca 500 metrů od mostu dojdem na náměstí s katedrálou a naprosto geniálním trhem. Rybí speciality, sýry, nádherná zelenina a tak dále. Neodolali jsme a Láďa si dal nějaké smažené obří krevety a já smažené slávky, či co to bylo. Vše uděláno z čerstvých surovin a naprosto skvělé – hned bychom si tam na ně zajeli znova.  Poté cesta zpět k mostu trošku jinou cestou – přitom jsme prošli přes Sabelspoort, jedinou dochovanou branou ze čtyř vstupních bran do středověkého Arnhemu. Brána s bočními věžemi je zasazena mezi novodobé budovy (odstup cca 1-2m). Velmi zajímavý kontrast architektur jež dělí několik století.

Zpáteční cestou jsme narazili na památník dobývání Arnhemského mostu, je cca 100m vlevo od muzea na nábřeží, je tam 50mm dělo a pamětní desky a je odtud pěkný výhled na most. Následuje pár fotek a cesta zpět ke skůtrům  a odjezd z Arnhemu v cca 14:30 směr Nijmegen.

Nijmegen příjezd v cca 15:00. Zaparkovali jsme poblíž nějakého kasina u nábřeží, ale celkem blízko centra. Popošli jsme cca 50m od motorek a zastavil nás místní skůtrař, zda ty dvě moto dole jsou naše – že si tam nemáme nechávat oblečení (motobundy), že prý se tady hodně krade (v Holandu..hmmm). Tak mu poděkujem, vracíme zpět a  naštvaně si berem  bundy i helmy s sebou (je fakt vedro a tahat se nám s tím fakt moc nechce) a k tomu ještě  pěknýho brouka v hlavě, protože na moto zůstala spousta dalších lehce odcizitelných věcí (tašky, bágl..). No nic, jdeme směr centrum.
Krátká procházka centrem, na Grote Markt , ke staré radnici, katedrále (Stevenskerk)  a tak nějak okolo . Pod katedrálou se nachází  šikmá cesta uprostřed které teče voda v délce cca 100m, šírka kanálu cca 40cm, je to dobrý na zvlažení nohou, což využívají hlavně děti. Kousek dále v parku Valkhof se nachází rotunda a zbytky kostela. Zrovna zde v parku probíhá nějaká soutěž ve volejbale na hřišti které spíš připomíná skákácí hrad – zajímavé.  Dál jdem cestou přes nějakou silnici až dojdem k Belvedere veži  v Hunnerparku. Od ní je krásný výhled.

S napětím se vracíme ke skůtrům – naštěstí je vše na svém místě.  V 16:30 odjíždíme směr  Belgie, cíl Antwerpy.
18:30 příjezd do Antwerp do kempu u řeky, Camping de Molen(mlýn) a opravdu, nad naším stanem trčí cca 20m vysoký mlýn, který je ale jen součástí restaurace.  V 19:30 následuje procházka do centra, které je ale na druhé straně řeky. Brzy ale  zjistíme, že je zde malý zádrhel,  v blízkosti totiž není žádný most (přes řeku nevede ve městě ani jeden). Nicméně cca 1km od kempu je zastávka metra. Takže jdeme na metro, kupujem lístek a jedeme jednu zastávku pod řekou do centra.
Cetrum je fakt nádherné, katedrála Cathedral of Our Lady, Grote Markt, Town Hall, Saint Paul’s Church, Steen Castle u nábřeží. Historické centrum Antwerp je naprosto úžasné. A tak se chvíli jenom tak touláme, na každé další ulici je něco zajímavého.

U Steen Castle Kamilovi vypadl z ruky mobil (nová Nokia 925) z ruky tak šťastně, že dopadl rožkem na chodník a na displaji se vykouzlil nádherný pavouk – display KO, mobil nepoužitelnej – tím pádem i foťák.
Večeře někde ve fastfoodu v centru, kde jsme dostali super hamburger, nebo co jsme to vlastně měli. Kousek od fastfoodu měli v jedné uličce nějaký malý mecheche občané afrického původu,  gril, hudba, stánky, celkem odvaz – mejdan na ulici. Tak jsme se tu chvilku zdrželi a pozorovali. Při cestě zpátky nejde neodolat focení nočního velkoměsta v odrazu řeky. Návrat do kempu v cca 22:30.

Oproti původnímu plánu jsme v předstihu, protože centrum Antwerp bylo naplánováno až na druhý den ráno.
Stav tachometru 1275km (tento den najeto 491km).
Den 3

Odjezd z kempu v cca 9:00 směr Fort Liezelle, což je prvoválečná pevnost. Po cestě míjíme malebný belgický venkov, určitě nejhezčí za celou naši cestu.  Příjezd k pevnosti v cca 9:45. Pevnost je dle očekávání zavřená (otevíračka až v 13:00). Pevnost je předělána i k účelům soukromého žití.  Procházíme se okolo vodního příkopu, foto, a odjezd.
Neplánovaně jedem na Fort Breendonk, protože jsme zahlédli poutač při cestě na Fort Liezelle a není to daleko. Přeci jen máme zatím dostatek ušetřeného času.  Pevnost je otevřená, dělají se tam prohlídky, takže jdeme na to. Fort Breendonk se dá přirovnat k našemu Terezínu, co se týče jeho významu za 2.sv války. Jde o pevnost z 1.světové,  používanou jako koncentrační tábor za 2 světové. Němci tam drželi Belgické odbojáře, atd. Museli tam tvrdě dřít při přestavbě pevnosti a mnoho jich tam zemřelo strádáním, či bylo popraveno. Prohlídka byla dostatečně mrazivá. Na dost místech se ani nechtělo fotit.  Postele, sociálky, popraviště… Odkaz na tento lágr pak byl v mnoha dalších muzeích.
Prohlídka nám zabrala cca 1 hodinu, ale rozhodně to stálo za to, mnohem zajímavější než původní cíl Fort Liezelle.

Odjezd v cca 11:45.
A následuje další neplánovaná zastávka v Brugách. V Kamilově mapě mají Bruggy 2 hvězdy a tak  to prý musí stát za to!!!
Příjezd do Brugg v cca 13:00. Zaparkujem skoro v centru pod stromem na náměstí. Následuje prohlídka historického centra.
Bruggy jsou naprosto neuvěřitelně pěkné město (historické centrum). Je hodně rozsáhlé a úžasné, jeden historický dům vedle druhého, nádherná náměstí a bombastické katedrály, jako bonus je tam starý kanál kolem historických domů, patrně bývalý vodní příkop kolem centra města. Nyní se tam dělají projížďky na loďkách pro turisty. Vše působí spíše komornějším dojmem než Antverpy, ale o to je malebnější. Všude mraky turistů, ale je to naprosto úžasné  – to se musí vidět.

Láďa naznává, že Bruggy jsou hezčí než Antwerpy, dokoce je kacířsky prohlásí za hezčí než naše matička měst.
Odjezd z Brugg v cca 14:00 směr Oestende (Atlantic wall Museum).
Příjezd Oestende v cca 14:30. Na to jak významné toto muzeum má být, tak najít k němu přístup podle ukazatelů nám přišlo nějak obtížné. Naštěstí jsme se mohli zeptat v nedalekém baru. Kupujem lístky a vyrážíme na prohlídku venkovního muzea. Muzeum je naprosto super, je téměř na pobřeží,  spousta bunkrů propojených zákopy. Je rozděleno tematicky na část věnovanou 1 světové a část věnovanou 2 světové. Poměrně hodně techniky, různých děl, kanonů a protiletadlových děl a kulometů je vystaveno v exteriérech. Uvnitř bunkrů jsou nádherné expozice v dobovém aranžmá. Zadarmo je v ceně možnost osahat si docela dost instalovaných těžkých zbraní (což už později je spíše výjimečné) a taky je zde pěkný výhled na moře. Zatím nás každou „věc“  baví fotit.  To ještě nevíme, co nás čeká.Super muzeum, které se opravdu nesmí minout.
Odjezd z Oestende v cca 16:50 směr Francie a ubytování někde v  Dunkirku.
Chtěli jsme zvolit cestu kolem pobřeží, ale ta se bohužel táhla městy, kde se lidi vraceli z pláží a kolony se docela táhly. Moře jsme celou dobu skoro neviděli, zato nálada v helmách začala houstnout a venkovní vedro tomu ještě trošku přidalo. Cesta byla pěkná, ale po Belgii vám přijde Francie „nic moc“.
Konečně příjezd Dunkirk v cca 19:00 ke kempu De La Licorne. Ale říkáme si, že zkusíme najít jiný kemp blíže k centru.  Bohužel nic moc se nám nepodařilo nalézt, takže se vracíme k De La Licorne a v cca 19:40 objednáváme místo.  Rychle stavíme stan a po osmé se jedem podívat na pláž a promenádu a dát něco k snědku. Poměrně dobrá bagetárna ale jak na potvoru zrovna zavírá, tak si stihneme tak akorát dát pivko, večeři odbudeme sendvičem ze stánku. Následuje procházka po pláži, pár foto a jedem se mrknout na památník Britům, kteří se z Dunkirku taktak v červnu 1940 stihli evakuovat před Němci. A jelikož prohry se neodpouští, tak nečekejte nic monumentálního, spíš jen takovou desku co tuto událost připomíná.
Pak se jedem jen tak nazdařbůh projet po Dunkirku a najít centrum. Omrkneme přístav, pak to otočíme a jedem dle cedulí směrem na centrum. Nakonec zastavíme na náměstí před historickou radnicí, projdeme se a kousek od radnice nacházíme nějaký kostel.  Naproti kostelu vysoká věž, zde je vedle infocentra (na věži) památní deska na kterém je zmíněno Československo (jde o památník českým, britským a kanadským pilotům padlým při osvobozování Dunkirku během roků 1944-1945). V přístavu kotví nádherný 3 stěžník a požární loď. Následuje návrat do kempu, potom výlet s pivem na pláž – západ slunce (romantika), sprcha a jde se spát. Poznámka: Ve Francii existuje poměrně dost Tourist Information kiosků, ale nečekejte, že vám budou co platné po 18:00, a že by před nimi měli třeba volně mapky s okolím a zajímavostmi na to asi taky zapomeňte, spolehněte se hlavně na sebe a na svoji přípravu. BTW – s kempy problém nebude – cena je plus mínus  10-14E za 2osoby a stan za noc.
Stav tachometru na konci dne 1536km (najeto 261km – trochu míň, ale to bylo v plánu, prože prý je 3 den kritický). Státy: Holandsko, Belgie a Francie.
Den 4

Odjezd z Dunkirku v cca 8:50 směr Blockhaus de Eperleques, příjezd v 9:20. Celé je to venkovní muzeum okolo obrovského německého bunkru sloužícího jako odpaliště V2 střel na Británii. Zrovna V2 je obrovská, ale člověk si to uvědomí až “tváří v tvář“.  Velmi pěkné muzeum a exponáty – bunkr je monumentální, avšak napůl zničený po náletech spojenců. Vstup do bunkru je možný – uvnitř běží ve smyšce promítání ohledně fungování bunkru atd. Hned na začátku venkovního areálu stojí vagón, zavřete se tam, všude tma a slyšíte jenom německé vojáky, vzlykající lidi, štěkající psy a vlak. Má to simulovat odjezd do koncentračního tábora. Velmi zajímavá expozice se silným sugestivním zážitkem! Stojí za to vidět. Odjezd v cca 11:00 směr Audinghen Muzeum.

Teď také začíná Láďův příběh na pokračování s technickými problémy X-eva, které vyústily až vlastně na samém konci cesty:
„Průser – ještě před zaparkováním před muzeem jsem si všiml, že mi kape olej ze vzduchového filtru z toho čepečku (měl jsem ho děravý, protože mi ho prokousl pes…).  Říkám si co se děje, tak zkusím čepeček oddělat aby ta trocha co tam je odtekla, nicméně z filtru vyteklo cca 1 deci oleje a jak na potvoru na vydlážděný parkoviště před muzeem – prostě super. Takže jsem vzal x kapesníků a  pořádně se snažit vytřít parkoviště, což se jakž takž podařilo. Skůtr jsem ale pro jistotu přeparkoval jinam, kdyby to kapalo dál.  Ještě před návštěvou muzea jsem zatelefonoval do servisu, co to může být za zradu.  Nic konkrétního jsem se však nedozvěděl, prý se to může stát – dolít olej a hlídat ho. No dobrá, tak tedy půjdem  do muzea. Nicméně po cestě od muzea jsme zastavili a já zavázal izolační elektrikářskou páskou (ještě, že jsem si ji vzal) ten děravý čepeček aby mi dál nekapal olej – pomohlo to, ze skůtru už nic nekape.“
Příjezd Audinghen v 12:30. Jedná se o muzeum kolem a uvnitř obrovského dělostřeleckého bunkru. Okolo je vystavena větší vojenská technika, vevnitř menší vojenské vybavení a voj. dopravní prostředky.  Výborné historické aranžmá uvnitř a super výstava dobových zbraní všech bojujících stran od pistolí po těžké kulomety. Vedle bukru je instalováno 380 mm dělo které je namířeno na moře na kterém se v oparu rýsují břehy Británie.. Nádherné expozice uvnitř bunkru. Nutno vidět.

Odjezd v cca 13:20 směr pobřežní maják. Kamil ho zahlídl cestou sem a nějak mu nemohl odolat, tak tam jedem. Procházka z parkoviště k pobřeží. Paráda, vidíme Anglii. Po cestě nás párkrát napadne zajet se do Anglie podívat, přeci jenom jsme na dohled, ale časový harmonogram je neúprosný.

V cca 13:50 odjezd směr Etrétat.
Cestou si Kamil koupuje nový mobil za 100Eur – Samsung Galaxy Ace. Láďa pro změnu koupil litr motorového oleje, aby měl na doplnění do X-Eva v případě nouze. Poprvé se také projevuje klasická francouzská neochota mluvit anglicky. Až když Kamil prodavačům ukazuje novou Nokii úplně na padrť, tak je to trochu obměkčí, jinak by nám snad mobil ani navytáhli z vitrýny.

Příjezd Etrétat  v cca 19:20, jedem přímo  k pláži. Následuje hledání kempu – nakonec nám  nejlíp poradila recepční v jednom hotelu :-). V cca 19:50 jsme kemp nalezli – na kempu ale visí cedule, že je plný, do háje!!! Není se čemu divit, místo je to nádherné a kemp poměrně malý.
Nicméně to zkoušíme a přijde k nám nějaký starší pán s docela velkou vadou řeči a domlouváme se všelijak. Pochopíme, že se nakonec nějaké místo uvolnilo. Dá nám kód ke sprchám a dozvíme se, že se ve 22:00 se zavírá brána. Bere si od Kamila pas s tím, že si ho ráno vyzvedneme při placení – bude tam prý někdo až v 9:00. No dobrá.  Pak nás zavede  k místu – jen tam hodíme věci na zem a vyrážíme opět směr pobřeží.  Nalevo i napravo od pobřežní promenády se nachází nádherné útesy nicméně ty nejhezčí se skalními mosty jsou nalevo. Tak jdem na ně.
Útesy jsou úžasný, nádherný scenérie, racci, vedle golfový hřiště  a na něm malí králíčci (super klišé). Celé místo se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Ohromné kolmé útesy. Z útesu, který jsme si vybrali, je naproti přes město vidět kostel. Prý oblíbené místo Ernesta Hemingwaye.

Sejdem dolů a v 21:45 si v pizerii na pobřeží dáváme pizzu a nejdražší pivo v životě za cca 7E. Ještě předtím si však na pláži aspoň oplachujeme nohy, vlasně je to poprvné co jsme se dotkli moře. Teplota vody je maximálně tak 17 stupňů.
Ve 22.30 příjezd kemp. Brána je samozřejmě zavřená, takže otvíráme bránku a na skůtrech projedem bránkou pro pěší (předtím jsme si bránku vizuelně oměřili, jestli skůtry projedou, protože jsme tušili že to do 22 nestihnem:-) ).
Následuje stavění stanu (v Normandii je naštěstí déle světlo díky hodinovýmu posunu oproti našemu časovýmu pásmu), ubytování , sprcha a jde se spát.
Stav tachometru na konci dne 2103km (dnes najeto  567km).

Den 5.

Po ránu není nic lepšího než čerstvé francouzské pečivo na pláži z místního krámku a krmení hejna racků. Naposledy se pokocháme útesy a jedeme.
Odjezd z Etrétatu v 9:25. Směr berem na Le Havre a na závěsný most „Pont de Normandie“ přes Seinu. Příjezd v cca 10:20. Předtím nás Sygic trochu svedl jinam, tak jsme se projeli o cca 25km víc protože jsme se dostali na dálníci – A29 (otočka byla  až před mýtnými branami za pravděpodobného údivu 2 policistů..). A možná to ani nebyla vina Sygicu, ale spíš Láďovy nepozoronosti. Někdy je fakt lepší se vykašlat na navigaci a řídit se značkama.
Přejezd přez most je velmi působivý, hlavně v momentě kdy se dostanete na horizont. Už most před ním je monstrózní, ale až Normandský most je to pravé ořechové. Je s 2143m  druhý největší zavěšený most na světě! Takže jsme konečně v Normandii. Pro moto je most zdarma, jinak se platí.
11:30 – příjezd k muzeu „Baterie Marville“.

Jde o dělostřeleckou baterii s velmi vydařenou audiovizuální prezentací přepadu baterie výsadkáři – prezentace je udělána z pohledu německé obsluhy jednoho z děl v bukru. Taky je zde možné si zkusit simulátor kluzáku. Vedle muzea je vystaven Douglas C-47. Velmi pěkné muzeum – opět stojí za to.

13:05 příjezd k „Ranville Cemetary“. Zde procházka po prvním válečném hřbitově – odjezd v cca 13:20 směr Pegasus Bridge.
13:40 příjezd Benouville – Pegasus Bridge Musee. Motostylem míjíme, kolonu která se vytvořila díky zvednutému mostu. Následuje návštěva muzea. Poměrně hodně zdařilé výstavy uvnitř a hodně exponátů a techniky se nachází i ve venkovní části muzea – včetně repliky kluzáku „Horsa glider“. Dabing k hlavnímu filmu promítaném v muzejním kině udělal sám princ Charles.

15:20 – Odjezd od muzea směr Ouisteham (zde za zmínku stojí „Le Grand Bunker Musee“, ke kterému jsme zajeli, venku se totiž nachází LCVT  – vyloďovací člun pro pěchotu , který byl použit při natáčení filmu „Save private Ryan“) a následně se vydáváme podél pobřeží směrem na západ.
Pláž Sword

Tím jsme se konečně dostali na vyloďovací pláž Sword, podél které jedeme dále směrem k pláži Juno. Navštívili jsme několik památníků a opevněných objektů podél pobřeží (např. Flame memorial vOuistehamu).

Jinak pláž Sword je moc pěkná včetně zástavby u pobřeží. Pláže zde slouží spíše k rekreaci, takže jsou hustě pokryty stánky se vším možným a chodí se zde převážně v plavkách. Za naši cestu poprvé a naposledy. Směrem na západ se pláže zhoršují, protože začínají přibývat vyplavené řasy, které se rozkládají a poměrně specificky smrdí..
15:50 Collevile-Montgomery + pláže. Zajímavé je, jak jsou některá opevnění a bunkry vkomponovány do stávající zástavby – prostě se staly součástí staveb, které na ně přímo navazují (např. bunkr v Colleville – Montgomery).
16:15  La Breche de Hermanville (tank Centaur IV., memorial)
16:30 Lion-Sur-Mer (Tank Churchill)
A následuje Juno Beach:

16:52 Saint-Aubin (bunker s 50mm protitankovým dělem přímo na pláži, memorials).
17:10 Bernieres – bunkr
17:25 Corseulles – východ (Sherman DD tank – obojživelný, opevnění )
Následuje průjezd kolem Arromanches.
18:15 Příjezd Port-en-Bessin – kde  hledáme kemp, nakonec skončíme v  „Camping de la Prérie“, 14E za stan + 2 lidi, sprcha na žetony – sociálky ve starší budově, ale vevnitř celkem OK.
V cca 20:00 nás hostí restauračka v přístavu na pobřeží (z kempu jsme dojeli na skůtrech). Láďa si dal čerstvé plody moře + extra porci krevetek , když už jsme u moře tak ty potvůrky ochutnáme. Čerstvé plody včetně krevet naprosto super – chvíli ale trvalo přijít na to, jak ty zatracený krevety oloupat. Kamil si dal nějakou obloženou topinku s kozím sýrem, ale moc nadšený z toho nebyl. K jídlu samozřejmě pivko..
Drobná zajímavost, v restauraci měli židle Ton, konečně jsme zase narazili na něco českého.
Následovala procházka po přístavu a výstup na útesy na pravé straně Port en Bessin, dole se nachází nějaká stará, snad románská rotunda. Na útesech jsou patrné zbytky bunkrů a propojovacích zákopů – všechno hodně zarostlé. Kousek dál od pobřeží se nachází bunkr, který je ale nepřístupný. Na druhé straně útesu byl vidět velký bunkr, který nás zaujal. Cestu k němu jsme se snažili najít přes uličky vě městě. Ta která vypadala že vede nejdál, ale končila jenom loukou kterou zpestřil párek milenců zřejmě v nejlepším:-). Nakonec jsme to nějak ůplně objeli a našli co hledali.
Z útesů se nám opět naskytl nádherný výhled na přístav.
Následovalo pozorování západu slunce.. a návrat do kempu v cca 23:00
Na tachometru 2109km (dnes 184km).
Dnes jsme toho moc nenajeli, ale zato víc viděli. Pláže Normandie jsou posety muzei a památníky, většinou podél pobřežní promenády.
V Port en Bessinu jsme se rozhodli strávit 2 dny a vyrážet do okolí.
Day 6:

08:25 Odjezd  směrem zpět na  Corseulles–Sur–Mer
08:50 Longues Battery – poměrně zachovalá dělostřelecká baterie s instalovanými děly. Některé bunkry jsou po zásahu. Vyjeli jsme docela brzo, takže jsme prakticky sami. Až při našem odjezdu najíždějí autobusy plné turistů.
11:10 – Cosy’s bunker
11:15 – Juno beach center, Memorials, Cross of Loraine, pláže, prohlídka venkovních exponátů a bunkrů. Návštěva Juno beach center Musee (kanadské Muzeum). Zde v muzeu jsme potkali první čechy, šlo o kluky z Moravy, kteří s námi měli v postatě stejnou cestu (ještě se několikrát dnes a další den potkáme..). Z muzea jsme byli celkem zklamaní – neobsahuje moc exponátů.  Je spíš věnováno účasti Kanady v dobývání Normandie, politickém pozadí atd. – výstava obsahuje hodně dokumentů, atd. Zkrátka muzeum pro ty co umí anglicky nebo francouzsky, mají hodně času a chtějí se dozvědět něco o pozadí a politice, nás moc neoslovilo.

11:35 Odjezd od Juno Beach center, míjíme nějaký zničený bunkr na pobřeží (je obestavěný kameny).

A nyní již jsme na Gold Beach.

Na Amerických plážích  přibývá turistů a tak se zvedají ceny suvenýrů, které se skoro pořád opakují, tak jsme rádi, že už máme něco málo nakoupeno.
Dále se vydáváme směrem na   Ver-sur-Mer, Mont-Fleury.
11:55 Bunkr La Guerre Crossroads
12:05 A opět Arromanches kolem kterého jsme projižděli včera – 360° Cinema, vyhlídka a procházka po útesu,  dovnitř jsme ani nešli. Nádherná vyhlídka na zbytky umělého přístavu v Arromanches. Odtud odjíždíme do Bauex.

12:55 Příjezd do Bayueux – Sygic nás hezky protáhl centrem kolem katedrály, ale my zaparkovali až u „Battle of Normandy Museum“. Dovnitř jsme nešli , venku jsou tři tanky Churchill, Sherman a německý Hertzer.
Následovala návštěva British military cemetery.

Poté odjezd do centra, zaparkováno na modré zóně, cca 100m od katedrály, po 5 minutách jsme si to ale rozmysleli a jeli přeparkovat na parkoviště o cca 500m dál. Z parkoviště jsme se prošli historickým centrem a stavili se na jídlo v Subway. Odtud jsme šli ke katedrále – úchvatná nepřehlédnutelná stavba, řekněme podobný styl jako chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře, ale ještě tak 2x větší.

Pak ještě kousek procházky historickou částí kolem vodního kanálu – jsou tam zbytky dvou vodních kol na historické zástavbě – velmi pěkná zákoutí. V Normanndii to byla naše jediná delší zastávka ve městě. Zpět k parkovišti a odjezd v cca 15:00.
Omaha beach:

15:20 – Příjezd Colleville-sur-Mer – Memorials – „Big Red One“,  memorial na WN62 bunkeru.
Nádherný výhled na Omaha beach, sešli jsme dolů až na pláž s prohlídkou bunkrů ve svahu. Když si člověk představí jak to tady vypadalo v době vylodění , překážky, bunkry, pozice němců, tak je neuvěřitelný, že se to spojencům podařilo dobýt – opravdu tam byli jak bažanti na střelnici – doslova.  Stojí za to to zde navštívit a vidět – mrazí z toho.

16:15 Návštěva US military Cemetery, které je hned vedle, je tam na udržovaném pažitu cca 10000 pochovaných vojáků, každý má sněhobílý kříž (občas je k vidění místo kříže židovská hvězda). Je to velmi úchvatná, ale současně hrozná podívaná, když člověk začne číst jména na náhrobcích a hlavě věk, naprostá většína byli vojáci ve věku 18-23 let.., spousta padla během prvního, nebo následujích pár dní po vylodění.
Asi nejvíc turistů co jsme kde viděli.

17:15 – Cestou zpět zastávka u  kostela s fotkou jak byl kdysi během WWII zničený při náletu, která kontrastuje s dnešním opraveným stavem.
17:20 –  Overload Museum, zcela nové muzeum (cca 3 roky), na které jsme narazili po cestě z Colleville. Venku jsou vystaveny tanky (Sherman, Sexton gun), uvnitř velmi mnoho exponátů včetně těžké válečné techniky, včetně německé (Panzer IV). Několik tématických panoramat. Na kase se ptáme jestli tu mají turisty i z česka a prý že občas ano a že nás mají rádi. Dokonce nám dali ve francouštině letáček na oslavu 70 výročí osvobození Plzně. Muzeum naprosto super – maximálně doporučeno.

18:15 – St. Laurent-sur-Mer,  Bunkr WN65, Ruquet
18:20 – St. Laurent-sur-Mer,  Memorial na Omaha beach – Les Braves, asi nejslavnější památník na Omaha beach. Zde jsme si udělali společnou fotku na motorkách na památku (viz úvodní foto).

18:45 – „Musee Memorial de Omaha Beach” – jen zvenku. Venku je Churchill a mobilní dělo  – dělo je obasfaltováno – zajímavý, asi se jim nechtělo přemisťovat, když ten asfalt dělali.
19:00 – Vierville-sur-Mer, nejzápadnější část pláže Omaha. National Guard Memorial Bunker– nachází na na střeše bunkru, plus bunkry okolo a procházka na pláži a na mole –  což jsou vlastně zbytky Mulberry harbour.
19:23 – Mobilní ženijní most vedle silnice od Vierville nahoru nad muzeem.
19:25 – „Musee D. Day Omaha“ – muzeum v hangáru + hodně starých neupravených exponátů venku, zajímavý zvonový litinový bunkr v kterém jsou poměrně velké díry po kulkách.

19:45 – Pointe du Hoc – velmi zajímavá oblast, bývalá německá dělostřelecká baterie umístěná na přírodním vysunutém útesu – je pořádně rozbombardovaná, kráter vedle kráteru, některé bunkry a baterie zasažené přímo bombami , případně dělostřeleckou palbou z moře – ztěží uvěřit co ta bomba s takovými masami betonu dovede. Doporučujem  si to najít v Google mapách a podívat se na satelitní snímek. Na výběžku na bunkru se nachází Ranger’s memorial.  Baterie nakonec byla dobyta Americkými Rangery, kteří zdolali útesy po lanech.. Odjezd zpět do kempu v cca 20:30
.

V cca 21:00 příjezd zpět do Port-en-Bessin, rovnou do stejné restaurace jako včera. Láďa si dal pro změnu kotlík mušlí (slávky) – byly super, no a Kamil si pochutnal na salátu z možských plodů co měl Láďa včera.
Stav 2253km (dnes ubohých 144km). Zase méně kilometrů a více zážitků. Každý kilometr něco. Zajímavá muzea a pláže známé nejen ze Save privat Ryan. Harmonogram jsme měli řádně našláplý, ale zvládli jsme to. Přeci jenom k Pointe du Hoc jsme přijeli až něco kolem osmé večer. Dnes se to prostě vydařilo.
Day 7:

Ráno v cca 7:30 sbalení stanu a odjezd směr Grand Camp Maisy. Průjezd podél pobřeží a přístavu. U promenády jsme potkali staré známé čechy . Pár minut na pokec a tradá dál.
Přesun na Maisy Battery – baterie není volně přístupná a my přijeli příliš brzy, nicméně to vypadalo, že zde toho moc k vidění opravdu nebude – vesměs šrotiště a je to celkem  neupravené, zkoukli jsme jen z venku a pokračovali dál směrem na  La Combe.
08:20 příjezd La Combe – Německý válečný hřbitov. (je zde pochováno více než 21000 něm. vojáků).  V době našeho příjezdu u mohyly uprostřed hřbitova probíhla snad nějaká čestná stráž, kterou prováděli němečtí vojáci – zajímavé, že němci uctívají takto svoje padlé a to ještě na půdě kdysi okupované Francie.

Na rozdíl od Američanů jsou kříže černé a bezejmenné. Jména  vojáků jsou napsaná na malých černých destičkách zasazených v zemi. Hodně jich je uvedeno jako „neznámý“ .Z La Combe jsme nabrali směr Getz, kde se nachází nové tankové muzeum.
Příjezd Getz 10:00 – návštěva muzea – muzeum je opravdu dobré a stojí za vidění, spousta exponátů a zdařilá aranžmá. Jsou zde i motorky (BMW boxer) a jedna expozice je věnována i technice lehce po válce. Asi nejlepší suvenýry co jsme potkali.  Odjezd v cca 11:00 směr Sainte Marie Eglise.

Cestou jsme opět vedle silnice potkali známé čechy, tak jsme si zamávali a jeli dál.

11:15 příjezd do  Sainte Marie Eglise (místo výsadku z amerických výsadků v den D) – Je dobře známé z filmu „Nejdelší den“,  kdy došlo k výsadku (chybou navigace) přímo nad vesnicí obsazenou Němci  – jeden parašutista se zachytil přímo na věži kostela. Replika parašutisty visí na věži dodnes.
Nachází se tam velké muzeum – hned vedle náměstí , ale tam jsme nešli  – muzeí už bylo dost a navíc už memáme moc času nazbyt.
Na náměstí se nachází skvělý trh, kde místní farmáři a producenti prodávali svoje výrobky. Spousta vín, uzenin, ovoce a zeleniny a dalších stánky (včetně hadrů, cetek atd..). Nicméně jsme zde nakoupili nějaké dárky domů . A taky skvělou grilovanou místní bílou klobásu v pečivu s nějakou nakládanou cibulkou a hořčicí – výborná a stála jen cca 3Eur. Trh je zde prý pravidelně od roku 1621.

Odjezd v cca 12:15 směr Baterie Azzeville. Příjezd v cca 12:30. Baterie je venku částečně volně přístupná .  Vevnitř jsme nebyli. Baterii dělí na 2 půlky silnice, kdy 2-3 bunkry jsou na jedné straně, zbytek na druhé, avšak za plotem – přístupno je však pouze z placené části podchodem pod silnicí. Bunkry poměrně zachovalé,  ale i se zásahy z lehčích i těžších kalibrů. Ty za silnicí mají geniální maskování jako zříceniny venkovských stavení.

Poté odjezd směr Baterie Brisbecq, příjezd v cca 12:45.  Hlavní část baterie je oplocená a prohlídka je placená. Na druhé straně silnice je 1 bunkr po  zásahu.  Na bunkr se dá vylézt, je z něj krásný výhled na  zbytek baterie v muzeu (jeden velký bunkr je po zásahu neuvěřitelně zdemolovaný – zřízený strop bunkru) a taky až k pobřeží na pláž Utah.
Baterie byla silně bombardovaná, nicméně němci se udrželi až do 12tého června – kdy se evakuovali.
Po prohlídce vyrážíme směr Utah beach.

Příjezd v cca 13:20. Podél pobřeží se vracíme na východ.  U jednoho bunkru děláme foto motorek a pokračujem dále.
V 13:40 příjezd k francouzskému památníku (Sherman, obrněné polopásové vozidlo a 6ti kolový lehký tank). Pokražujeme dále na východ směr Americký památník na pláži Utah – příjezd v cca 13:55.
Moc pěkné (expozice  děla, socha 3 vojáků, pamětní desky), jdem se podívat na pláž – velmi depresivní pohled vlevo i v pravo, kde jsou v dunách zakomponovány poměrně velké dělostřelecké bunkry, které mají tuto část Utahu křížově zcela pokrytou.
Hned vedle památníku je americké „Utah beach Museum“, jdem se ale mrknout jen dovnitř k suvenýrům a přímo v muzeu opět potkáváme známé čechy. Po pár slovech se loučíme a odcházíme, v tento moment už víme, že už se asi neuvidíme.
Cestou ještě míjíme „Café Musee“ , maličké muzeum, které pohltilo jeden menší bunkr (který je zakomponovaný v budově). K muzeu je přilepen obchod se suvenýry.
Jdeme k motorkám, loučíme se s Normandií, Utahem , mořem, utíráme slzy 🙂 a vyrážíme směrem k domovu, čas ukazuje 14:45.

Cílem pro zbytek dne je dojet co nejdál a najít ubytování, abychom druhý den přejeli do Německa, případně až do ČR .
Jedem směr Bayeux, Caen, Beuzeville (souběžně s A13), Rouen.
Výhýbáme se placeným dálnicím a cesta dobře ubíhá, nicméně jak se vzdalujeme od pobřeží, zhoršuje se počasí a přichází déšť, takže se soukáme do nepromoků (Kamil ale nemá nepromok kalhoty) a jede se dál. Z deště na chvíli vyjedeme, ale za chvíli jsme v něm znova – nějak ta oblačnost cestuje s námi.Po cca 2 hodinách v dešti naznáme, že stanovat se nebude a musíme najít nějaký hotýlek, penzion, či tak nějak. Nakonec nacházíme kemp v Bourg-Achard (Camping le Clos Normand), kde mají mobilní domečky – je cca 19:00. Od majitele se dozvíme, že by jeden byl k dispozici za lidových 70E. Vzhledem k tomu, že pořád prší moc na výběr není a bereme. V tuhle hodinu se nám už v tom počasí nechce pokračovat v cestě a doufat, že někde dál najdem něco levnějšího. Jdem se ubytovat. Domeček útulný, takové malé 2+kk. Vše čisté,  nové a můžem si zatopit k usušení věcí.  Poté jedem nakoupit něco na jídlo do nějakého obchodňáku, který jsme potkali po cestě (v Routot).
Konečně se dostáváme do domku, shazujeme hadry, některé mokré, dáme si sprchu a Kamil chystá večeři (sendviče). Fakt chutnaly  – k tomu samozřejmě pivko. Jde se konečně spát. Snad do zítra pršet přestane.
Stav tacho 2591km. (dnes 338km).
Dnes byl celkem náročný den. Poslední muzea a poslední přespání ve Francii. Na cestě po Normandii jsme měli štěstí, že nám vůbec nepršelo. Vybrali jsme si to až za ní. Cesty v Normandii jsou pěkné, s naším venkovem se to nedá srovnat. Takže se jede hezky. No ale Alpy to nejsou :-). Zde musíme pochválit Láďovi nepromoky od Nerve co má, protože svoji práci odvedly skvěle. Horší už to bylo s goretexovými rukavicemi od IXS, ty během těch dvou hodin v dešti trochu provlhly. No ale pořád lepší než Kamilovy kalhoty z kterých mohl vodu ždímat.
Day 8:

Odjezd v 8:30.  Směr Rouen, Beauvais, Compiegne, Soissons, Reims, Verdun, Metz – cesta mimo dálnice. Cestou, jenom ze sedel motorek, je k vidění několik hřbitovů a pár pevností Maginotovy linie.  Cesta probíhá v pohodě s občasnými zastávkami na natankování a občerstvení (s jednou delší objížďkou). Cílem je dojet co nejdále do DE, případně až za hranice ČR a najít si ubytování těsně za hranicemi. Odhad překročení hranic ČR je cca 23:00.
V DE se již napojujeme na dálnici  s cílem přejet po nich DE v rámci časové úspory. Takže směr Saarsbrucken, Kaiserslautern, Mannheim, Norimberk, Rozvadov.
Cesta probíhá v klidu, nicméně v momentě kdy se začalo smrákat Láďa zjišťuje, že mu nesvítí potkávací světlo. Sjíždíme na odpočívadlo a vypadá to na prasklou žárovku, jelikož dálkové a obrysovky fungují. Takže odmašlit zrcátka, předmí masku, sundat světlo a vyměnit žárovku dálkového a potkávací světla, jelikož Láďa na dálkové jet nehodlá a náhradní žárovku nemá.  Do cca 30 minut je ale vše vyměněno a složeno, jede se dál směr Rozvadov. Po tmě jedeme po dálnicích dále – rychlostí cca 120 tachometrových..
Cca o půlnoci překračujem hranice ČR a zastavujem na první benzině s tím, že se domluvíme co dál.
Jenže se opět ozval technický problém u  X-eva:
„Jak zastavuji na benzině v Rozvadově mám pocit, že zadní brzda nějak špatně brzdí, po vypnutí motoru se začlo ze skůtru  neuvěřitelně kouřit a přes nos nás plácl pach spáleného oleje. Následuje obhlídka a zjištění že je olej je naprosto všude (na zadním kole, výfuku, podběhu, brzdě a skapává na zem – odkud se tam sakra vzal?? Mimochodem plášť je od oleje taky, včetně Kamilova plexi (jel za mnou). Po setření oleje hadrou všude kde to šlo, včetně asfaltu a částečném vychladnutí X-eva se s použitím baterky snažíme zjistit, odkud se ten olej vzal – bez úspěchu, nikde není nic vidět. Kontrola motorového oleje ukázala, že sotva dosáhne na měrku (kontrolka oleje ale ještě ani neblikla). Po chvíli přemýšlení dolévám litr oleje, který si vezu s sebou z FR a zkouším nastartovat. Motor ihned naskočí a beží v klidu dál. Nikde olej už nestříká ani nekape. S Kamilem se domlouváme, že jedem  pomalu směrem na Kvildu a seženem ubytko.“
Bohužel ale hledání ubytování skončilo bez úspěchu, přesto,  že jsme byli v několika non-stop hotelech/penzionech – snad se prý koná nějaká oslava něčích narozenin a vše je obsazeno.
Po domluvě se vydáváme směrem na  Bor a Plzeň  mimo dálnici s tím,že něco snad seženem po cestě.
Mimo dálnici proto, že Láďa nechce skůtr vytáčet víc než cca 4000 otáček, kvůli tomu nevyjasněnému problému s olejem. Takže odhadem jedem do Plzně cca 60tkou a dorážíme tam v cca 3 ráno. BTW trochu nám cestou lepilo, jelikož nádrže začaly vysychat a tak logicky všechny benziny po cestě měly zavřeno – nicméně do Plzmě jsme dojeli a první co jsme udělali, tak našli benzinku a dotankovali. Láďa ještě přikoupil další litr oleje a dolil trochu do skůtru, aby doplnil úroveň – ze skůtru však  od hranic téměř žádný olej neubyl.
V Plzni se rozdělujeme a loučíme.

A teď už Láďa:
„Jelikož Kamil musí být v poledne v Praze (jde na Top Gear live) a dnešní dávky kilometrů už má celkem dost, rozhoduje se najít hotel v Plzni a vyspat se, já se po chvíli přemýšlení  rozhoduji dojet pomalu domů díky očekávanému malému nočnímu  provozu. Ještě Kamila doprovodím k hotelu,  na který dostal kontakt v jednom obsazeném – mají volno – a pokračuji směrem domů, odjezd z Plzně v cca 3:45.
Odhadem v cca 9:00 bych měl být doma, když pojedu 60tkou. Vyrážím tedy směr Rožmitál, Tábor, Pelhřimov, Jihlava, Velké Meziříčí , Křižanov.. Cesta v pohodě, zastávky dělám častěji – pro jistotu dávám během cesty cca 2 semtexy – v 9:30 jsem doma. Oleje vůbec neubylo.  Není nad to jet z Plzně 300 km 60tkou..“
Stav tacho 4032km (dnes 1441km v kuse za 25 hodin).
„Dnes to tedy byla darda, nicméně musím konstatovat že bezmála 1500km v kuse v sedle X-Eva bylo v pododě, skůtr je fakt pohodlný i na dlouhé cesty, žádný pocit rozlámanosti nebo ztvrdlýho zadku. Podobné to má i Kamil na Silver wingu.“
A ještě něco na závěr:

Cestou jsme docela dost otestovali interkom komunikaci mezi Interphone F4MC a čínským interkomem 6 riders – spojení poměrně slušně fungovalo. Občas se rozpadlo a bylo nutno spárovat znova ručně (možná problém s novým FW u F4MC) . Zjištění – F4MC nevydrží komunikovat více jak cca 7-8 hodin v kuse (při spojení přes Anycom funkci).
Putování po Normandii se určitě zaryje do naší paměti velmi pevně. Nebyl to výlet plný ostrých zatáček a vysokohorských scenérií, ale o tom jsme veděli a ani nic takového neplánovali. Na takové zážitky se jezdí do Alp. Naopak jsme si užili plno muzeíí a míst která jsme chtěli navštívit. Toto byl výlet za poznáním – historie, pár měst, Normandie, možností našich strojů a nás samotných. Jsme rádi že jsme nepodcenili naplánování a drželi se určitého časového harmonogramu, bez toho by se tato dávka zážitků nedala vůbec stihnout. Pokud budete plánovat cestu na stejná místa, určitě nás můžete kontaktovat, rádi poskytneme tipy.
Co bychom udělali jinak? Asi nic, maximálně by se hodil jeden až dva dny navíc – dát třeba Paříž po cestě zpět, strávit den v Caen, navštívit jadernou ponorku v Cherbourgu, klášter Mont Saint-Michel. Ale to by toho už chtěl člověk asi trochu moc a času je tak mááálo.

A pro zvídavé i když už je to jiný příběh:

Láďa pokračuje:
„Doma jsem zjistil, že z airboxu odpadla hadice jdoucí od odvětrání klikové skříně – to vysvětluje ten rozstřik oleje v prostoru zadního kola (včetně kapajícího oleje z fitrboxu ve FR, viz den 4). Nicméně to nevysvětluje proč se z motoru jednostměrným přetlakovým ventilem dostávalo tolik oleje ven, případně až do filtrboxu. Po kontrole jednosměrného ventilu a výměně náplní drobné úniky oleje do airboxu stále pokračovaly, postupně se přidalo se výrazné střílení do výfuku při deceleraci, nakonec jsem zaregistroval i cinknutí ve výfuku. V úvahu již přicházely jen dva možné důvody přetlaku v klikové skříni – buď netěsnost kolem pístu – kroužky, nebo profuky kolem hlavy, případně ventilů do rozvodů. Orientační  test komprese ale žádnou výrazný pokles komprese nepotvrdil. Bohužel nezbyla jiná možnost než se na motor podívat pořádně v servisu. Finální důvod problémů tedy zjištěn až v servisu po rozebrání motoru – prasklý první pístní kroužek s tím, že ho už cca 1/3 chyběla – píst i válec poškozeny, takže na výměnu, výfukové ventily naštěstí překvapivě bez poškození. Zajímavý je, že se to obešlo bez výrazných zvukových projevů a znatelné ztráty na výkonu.
Nyní tedy nevím jestli mám být naštvaný (prasklý pístní kroužek 3 měsíce po záruce po cca 27000km), nebo děkovat pížu, že mě pravděpodobně s prasklým pístním kroužkem povozilo po FR a dovezlo až domů.“

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Anketa
Sponzoři a partneři
Hledáme nové sponzory pro podporu chodu našeho klubu a také firmy i živnostníky, kteří jsou ochotni nabídnout našim členům třeba zajímavé slevy nebo výhody výměnou za reklamu uveřejněnou na našem Facebooku, webovkách, případně na našich skůtrech, motorkách, čtyřkolkách a jezdcích ;-)
Počasí – Brno
Quick Chat
LOADING...